Hybrid

Hybrid

Jedna z prvních věcí, které si všimnete při brouzdání Cannapedií, je barevné dělení odrůd do tří kategorií – sativy, indiky a hybridy. Původní dělení na indiky a sativy pochozí již z 18. století, kdy nejprve sativu popsal v roce 1737 švédský přírodovědec Carl Linné a indiku v roce 1785 francouzský vědec Jean-Baptiste Lamarck.

Kategorie hybridů vznikla až zhruba o dvě stě let později v důsledku vzájemného křížení různých odrůd z odlišných geografických lokalit. Pěstitelé a šlechtitelé začali zejména ve Spojených státech a Nizozemsku míchat původní indiky z podhorských oblastí Himálají a Hindúkuše a sativy z teplých oblastí kolem rovníku.

Kříženci na každém kroku

V dnešní době se tak v nabídkách většiny semenných bank setkáváme převážně s kříženci, kteří by měli obsahovat to „nejlepší z obou světů“. Tyto hybridy jsou sativně nebo indikově dominantní, případně s vyrovnaným poměrem 50 / 50.

Výhodou hybridů je především vyváženější účinek, kdy se uživatelé nemusí tolik bát extrémů v podobě totální sedativnosti stoprocentní indiky anebo euforické roztěkanosti ze stoprocentní sativy. Nevýhodou může být menší stabilnost vedoucí k produkci odlišných fenotypů u jedné odrůdy.