Legalizace

Výraz legalizace vznikl z latinského legalis  (zákonný či týkající se zákonů) a popisuje stav, kdy je určitá věc nebo činnost legální, tedy povolená podle práva a zákonů dané země. V souvislosti s konopím je však proces legalizace v jednotlivých státech problematický i z hlediska zákonů mezinárodních.

Legalizační průkopníci

Prvními státy, které v moderní historii legalizovaly v určité formě konopí, byly Uruguay a americké státy Colorado a Washington. I přes kritiku ze strany OSN, která se odvolávala na dávno přežitou Jednotnou úmluvu o narkotických látkách z roku 1961, podle níž má být konopí zakázanou drogou, se v těchto státech rozvinul fungující trh regulovaný státem, aniž by došlo k negativním jevům.

Obavy zastánců prohibice se v těchto průkopnických státech nenaplnily a vznikající konopný sektor tak může vytvářet pracovní místa, generovat daně, ukrajovat zisky drogovým kartelům a chránit mladistvé (jak se obecně ví – dealer se na občanský průkaz neptá, zatímco legální prodejci podle řady kontrol ano).

Opakem legalizace je prohibice, která se v případě konopí začala světem šířit ze Spojených států od první třetiny 20. století a vedla až ke zmiňované Jednotné úmluvě OSN. Ovšem stejně jako u experimentu s prohibicí alkoholu se neustále ukazuje, že jediným rozumným a celospolečenský prospěšným řešením je v případě konopí legalizace jeho užívání, pěstování a obchodování s ním. Tento nový trh musí samozřejmě podléhat regulacím, které vytvoří vláda toho či onoho státu, ideálně na základě doporučení odborné komise. Takto ostatně postupuje čím dál větší počet zemí a v roce 2018 bude Kanada prvním z nejvyspělejších států G7, který konopí bude legalizovat a regulovat.